V měsíčné záři.

Josef Václav Sládek

V měsíčné záři.
Park jasní se a tmí v měsíčném linu a skrze otevřené okenice světlo se proudem řine do ložnice a těžká, vlahá vůně od jasmínu. Na polo svlečena, pol v záři, stínu leží tu dívka; – světlo od měsíce na černý padá vlas a bledé líce, v zmačkaný list a sněžnou na peřinu. 53 Na stolku vedle stojí obraz muže a měsíc chví se od tabulky sklené, jak od večerní rosy operlené... a pod obrazem leží bílá růže. – To celé štěstí své dnes vyplakala! Teď spí. – A teď se ze sna pousmála. – 54