Nás anděl nemoh’ z ráje hnát...

Josef Václav Sládek

Nás anděl nemoh’ z ráje hnát...
Nás anděl nemoh’ z ráje hnát, když hroziv stál u jeho vrat, – my neznali té záře: náš teprv potom povstal rod, když člověk začal země plod dobývat v potu tváře. Ať jiný na ráj vzpomíná, ať pravda to, či vidina, nám kraj to málo známý: nám naše země dostačí a ráj bychom si nejradši z ní udělali sami. Až do ráje se půjde zpět, toho as anděl vpustí hned, kdo kdys tam býval pánem – z nás as mu není nikdo znám, i po smrti se věru tam snad ani nedostanem. 15