Píseň vystěhovalcův.

Josef Václav Sládek

Nevolí, bídou hnán opouštím rodný lán – ó buďte vlídni ke mně! a neviňte mne z nevděku, já snes’, co možno člověku. – Ó s Bohem buď, má země! Snad můj jen byl to blud, tažného ptáka pud snad jen se ozval ve mně – ať tak neb tak, již táhnu v dál, má touha větší než můj žal, ó odpusť mi, má země! Již opouštím svůj práh a tisknu ve slzách vám, druzi, ruku němě; teď z dálky bílá vížka v let za vlakem kyne naposled, ó s Bohem buď, má země! Jest volný volných ráj prý tam ten cizí kraj, kde moře duní temně – až budu tam, ó snad bych rád se přišel k tobě vyplakat, ó moje rodná země! Leč tam za vlnami Bůh též je nad námi, nás řídě přetajemně: ať k volnosti, ať v porobu, nezapomním tě do hrobu, ty, moje rodná země!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

204. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. Mám odpouštět, že trpěla jsi pro mne? (Jaroslav Vrchlický)
  2. TMA, ZLÁ TO TMA... (Louis Křikava)
  3. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  4. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  5. STARÁ PÍSEŇ (Jiří Mahen)
  6. 29. červen 1916. (Bohuslav Květ)
  7. Pták ubohý se krátkým ozval tikem, ( H. Uden)
  8. IMPROMPTU. (Josef Svatopluk Machar)
  9. VEČERNÍ TOUHY. (Adolf Červinka)
  10. Jitro nad dolem. (Josef Pachmayer)