VIII. Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,

Josef Václav Sládek

Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku, ne slzou slaný, jak ho žebrák jídá, chcem, aby náš byl celý, kůrka, střída, jak vyrost’ na lánu i v chudých plůtku. Chcem vstávat, lehat v radosti i smutku, hlídáni Bohem jen, jenž všechno hlídá, a odpovídat, muž jak odpovídá jen svému svědomí ze všech svých skutků. Chcem myslit vlastní hlavou volně, směle, jak vlastní rukou pracujeme denně, a vlastním srdcem cítit nezkroceně. – Chcem rovni rovným mluvit s celým světem, práv cizích nebrat, ale své mít celé! a v dobru zlu je zachovat svým dětem.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

762. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Viaticum. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Chléb (Antonín Klášterský)
  3. V samém díle žně. (Bohuslav Tablic)
  4. K MILÉ (František Šimeček)
  5. Píseň oráčova. (Josef Václav Sládek)
  6. Píseň klasů. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)
  8. Přání. (Josef Václav Sládek)
  9. NADĚJE (Božena Benešová)
  10. XVI. Až po zlé životem pouti (Josef Kubelka)