Já, bludný jezdec, plání jel.

Josef Václav Sládek

Já, bludný jezdec, plání jel.
Já, bludný jezdec, plání jel, to pustou, šerou plání, a nikde květu nebylo, jen poušť a mraky na ní. To nebyl div, že v pozdní noc jsem znaven klesal steskem, to nebyl div, že jsem si přál těch mraků zhynout bleskem. Však mraky jako z ocele tu stály jen a stály a vůkol modré bludičky jen plály, plály, plály. – 27