SMĚSKA.
Není role těžkých klasů,
snivý koutek lesa,
není louka s travou k pasu,
– je to horská směsa.
Hrstka vikve, ptačky, hrachu,
zrno ječné, žitné,
jak to zrovna v žití prachu
z pod říčice slítne.
Melivo pro panské mlýny
ač to není pravé,
přec tam padlo do zadiny
mnohé zrno zdravé.
„Zasej to,“ dí k hospodáři
v kraji selka hezká,
„na lukách i když se daří,
dobrá bude směska.“
[5]
Vyrostla ta míchanina,
až je milo zraku,
někde pozdní kopretina,
květ vlčího maku.
A jak se to do krmiva
pod večerem kosí,
koroptviček hejna divá
vybíhají z rosy. –
Zpěvák osil, zkosil v čase. –
Teď však rada těžká:
Směsa, – směska? – Dobré chase
u nás – je to směška!
6