Ráda!
Ó ráda, ráda, ráda,
ó jak tě ráda mám!
můj tatíček už střádá
i na oddavky nám.
A roste, roste, roste
má myrta, boží div,
a kde jsou jací hosté,
už družba pamětliv.
Ó mám tě ráda, ráda, –
mé družky samý smích,
a matička už skládá
mi plátno jako sníh.
Až k lavandule proutku
mně všecko zařídí
a slzu stírá v koutku,
když nikdo nevidí. –
66