Kovář.

Josef Václav Sládek

Kovář.
Máme chlapce kováře, on ty koně kove, ztratí-li kde podkovy, ukove jim nové. Máme chlapce kováře, on do výhně dmýchá, má-li ukout podkovu nemůže kout zticha. A kde která dívčina, hned se z domu zvedne, u nás není bohu dík hluché ani jedné. Barča, Máří, Andula, Kačenka i Běla všechny se jdou podívat, co ten kovář dělá. Ony se naň dívají tichy jako pěna, on jim všechněm roztopí tváře do červena. 39