Má rodná mluvo ty drahý skvoste(D4a)
jediný z velkého odkazu dědů(D4a)
který jsi přetrval v svatosti prosté(D4a)
všechnu jich slávu všechnu jich bědu(D4a)
nádheru králů velikost věků(D4a)
a vše co do prachu shroceno s ní(D4m)
tak plna tklivosti a mužného vděku(D5a)
jak znělas od věků na věky zni(D4m)
Ty prostá dceruško doubrav a nivy(D4a)
kde jsi se zrodila jako zpěv ptačí(D4a)
jako šum hvozdů plný a snivý(D4a)
jak olšin stýskání v smíchu i pláči(D4a)
vždy stejně upřímná velká a svatá(D4a)
když slunce svítilo když hořel blesk(D4m)
v svobody růměnci v okovy spjata(D4a)
i když ti nezbylo nic než tvůj stesk(D4m)
Když bouře zničila květno tvých luhů(D4a)
když třeskot oněmil v přilbách i meči(D4a)
ty jsi nám zvonila radlicí pluhů(D4a)
ty jsi k nám mluvila pohádek řečí(D4a)
pastorkou ve hradech pod nízkým krovem(D4a)
co šlechtic zapomněl co nechtěl král(D4m)
ty jsi k nám mluvila tím ryzím kovem(D4a)
jehož se netkla rzí ani kal(D4m)
Tys u nás zůstala ty mluvo sladká(D4a)
kdy všechno zapadlo v bolu a tísni(D4a)
na dětské rty tě šeptala matka(D4a)
ty jsi nám zvučela v milenců písni(D4a)
ty jsi nám plnila modlitbou chrámy(D4a)
tebou se ozýval luh náš i les(D4m)
a strážným andělem zůstalas s námi(D4a)
když anděl smrti se přes Čechy nes(D4m)
Lupínek pozlátka na spustlém hrobu(D4a)
korunou zapadlou v jezerním klínu(D4a)
tys byla pokladem chudému robu(D4a)
který mu svítil do mrákot stínů(D4a)
lupínek pozlátka na starém štítu(D4a)
na vetché kronice lesk zlatých spon(D4m)
ty jsi se vmlouvala do jeho citu(D4a)
až hlas tvůj vzbudil jej jak velký zvon(D4m)
Ó zvuč a zpívej hlahol a bouři(D4a)
ty mluvo vítězná chudého lidu(D4a)
když hlas tvůj urdousen v krvi a kouři(D4a)
hlahol nám u krbu v domácném klidu(D4a)
až jednou zabouříš jako hlas hromu(D4a)
od horstva k horstvu přes český luh(D4m)
a bude zas dědicem ve vlastním domu(D4a)
ten jehož dědicem chtěl mít zde Bůh(D4m)