V slunečnu a pohodě
pět neděl jsou na vodě,
v plachty dobrý vítr duje,
koráb jako šipka pluje,
kormidelník vypravuje
jak měsíc se chytá v plachty a lana;
poslouchal by každý do bílého rána.
Kormidelník, čertův chlap
jako pavouk v síť je lap’,
opálený, starý Jack
viděl v světě mnoho tak,
dobrou loď i dobrý vrak:
ať loď se zakolísá, ať stone jako mísa,
Jack vyplul dosud z každé jako krysa.
Kormidelník neděl pět
na nikoho nepohled’;
stará krysa mlčenlivá,
jenom na kompas se dívá,
v noci, když je ticho, zpívá:
tak vlna za vlnou v boky lodě šplouchá;
pak rázem ustane a v dálku slouchá.
Kormidelník, starý pes
točí se a mluví dnes;
koráb do vln jako pluh,
ruku tiskne druhu druh,
kormidelník jako duch
o příšerné jim lodi vypravuje
a měsíc rudne, v plachty vítr duje.
„S dobrou lodí jsem kdys plul,
do plachet nám vítr dul,
dobrý vítr týden pátý,
pomáhal nám patron svatý,
s nebe měsíc jako zlatý
chytal se do plachet, chytal se v lana:
my do přístavu měli veplout z rána.“
„V tom to mořem zašplouchá –“
– kormidelník naslouchá –
„jako náhle z hlubiny
vyvalí se bubliny
a pak mezi lekníny,
stočí se velký duhový věnec,
a do věnce vytone utopenec.“
„Vítr jako dul by dnes –“
– v ráhnoví to prasklo kdes –
„teplý vítr, – blízkou na zem
ukazuje, – a v tom rázem
každou kostí projel mrazem:
trhlo to do lan, v kotvách do okovce:
loď ocitla se náhle u ledovce.“
„Nebe hvězdné, jeden jas,
začalo se temnit v ráz,
kmitá už jen měsíc sám,
stále bledší, – zdá se nám,
že se klátí sem a tam. –
To zdá se jenom skrz tu kletou páru,
byť vlajka jen se hnula na stožáru.“
„A teď to přišlo jako var –“
– měsíc se houpnul přes stožár –
„a loď, jako když v spáry chytí,
půl vítr chtěl, půl vlnobití,
a teď to šlo o živobytí
po vichřici, jak v prázdná ráhna duje –“
I poslouchají, jak když je přičaruje.
„My střemhlav po té vichřici
jak sněžné pírko vanicí –
tu proti nám – Bůh duši spas!
a proti vichru, s vichrem v ráz
loď příšernou k nám žene ďas!
kdo spatřil ji z plavců, kdo viděl ji z lidí,
bez boží pomoci už břehu neuvidí! –“
„Loď naše, dobrý starý dub –“
– v tom pod palubou jak by rup’:
loď příšerná z vln tone šlehu,
loď příšerná, – ledovec v běhu! –
Jen ještě v tvář nasypal sněhu
plavci, jenž brvou nehnuv ani oudem
jen veslo pustil: „Jste před božím soudem!“