Vše chvílí šera usíná...

Antonín Sova

Vše chvílí šera usíná... Tu sní se rádo, vzpomíná, sta postav vyvstává: druh, žena. A dřív než lampa rozsvícena, v zasněný prostor teče čas. Jak pramenů by lkal to hlas, neb jakby s vanem růží zdvih se nakažlivý, zdravý smích, kouzelný, dávných mrtvých smích. V míjení roků, dnů a chvil jak mrtví, živí návštěvníci by přišli ti cos ještě říci, cos nikdy, nikdy netušil. Zas vidíš ty, co dobří padli se vzdávajíce v marné hře ničivým živlům v pokoře, když potichu se žitím kradli. I jiskřivý těch vidíš zrak, jich plamen ran, jež hrdě bolí, když rvou se o krok vpřed a vpřed, jen o malý krok vpřed a vpřed i přátel přes mrtvoly...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1150. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CIZÍ VERŠE (Božena Benešová)
  2. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  3. LÁSKA (Antonín Macek)
  4. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  5. VSTUP. (František Eisler)
  6. Návrat (Rudolf Medek)
  7. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  8. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. ALLELUJA, ALLELUJA! (Xaver Dvořák)