ŽEBRÁCKÉ CHATRČE

Antonín Sova

To pyšná byla ves a starodávná, bílými statky v bujných stromů zeleni se honosívala, když zlátla žita, doba sklizní slavná, ovoce brunátněla, zráním zpívala až k jeseni. Jen pod vrškem, tam, kde se potácí pár chalup jako žebráci, tam jedině tíživé smutno bylo jako o pouti kdes pod schody, kde dlaně zdvižené žebráci, žebračky, své děti na klíně škemrají v sedě, nemohou se pohnouti. Tak chalupy se rozpadávající se zdály večer dívat ku měsíci, jak pod centovým křížem bídy snížené. A, malomocné podál rozpadávají se vteřiny, dny a roky, tak sedí skrčené chalupy nad rybníkem, lebky lysé a paty uhnívající, své údy, boky v jich vlny modrozelené si noří a je smývají. Jak mizí a jak pustnou v stálém pokrčení, ruch dne se vyhne povzdálí, co deštěm zjizvené, za větrů zpívají, jak žebráci by úpěnlivě volali, příšernou malomocí poznačeni.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

334. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KOLEM PASAČKY (Antonín Sova)
  2. PODZIMNÍ SKIZZA. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. PODZIMNÍ DEN. (Karel Babánek)
  5. None (Karel Leger)
  6. HOSPODA V LESE (Antonín Sova)
  7. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  8. Dojem z ulice. (Antonín Sova)
  9. POD SVATOBOREM. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V SADĚ (Josef Holý)