PODZIMNÍ SKIZZA.

Jan Spáčil-Žeranovský

V klid jeseně, jenž v lidskou duši kane jak mlčelivé, slavné požehnání, jenž v hruď ti sáhne divuplnou dlaní, jsou pohrobeny širé lány Hané. Zem černá v sladké zchvácenosti tane, tou všecko trne v dlouhé, dumné pláni, jež místy jen se v mělkou zmolu sklání, z níž vlhký chlad a vůně hlíny vane. Jak hřeby zelené ční nad silnici řad topolů, v nichž telegraf jen bzučí a na trávníku vrba tiše klímá. Však v tento klid tak blaze smiřující slyš, za dědinou mlátící stroj bučí a v dáli cukrovar v to tupě dýmá...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

187. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. KOLEM PASAČKY (Antonín Sova)
  4. Ponurý večer. (Antonín Sova)
  5. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Pustý mlýn. (Antonín Sova)
  8. Agónie večera. (Antonín Sova)
  9. ŽEBRÁCKÉ CHATRČE (Antonín Sova)
  10. Podzimní klid. (Emanuel z Čenkova)