U DOBRÝCH LIDÍ

Antonín Sova

Vzduch, krajina a město cizí mi z duše dým jak modrý mizí, i chaloupka a lidé v ní, s potahem oráč, pasák skotu, zmizely střechy nad spoustami plotů i malé děti v zeleni. Já měl je rád. Jich nedůvěry často nerozborný hrad mne uvítal, však než jsem loučil se, byl změněn v květnici, kde bylo teplo jako v světnici a kol mne dětský tanec cupital. Toť lidé osudů, jež mými byly a téže dávné černozemní síly, neb z těchže hrobů, jež náš smutek tvoří, nás tížily studené kameny, a z těchže růží, nad bratrství prosté se radost naše popíná a roste, a cítil jsem, že srdce jejich hoří i mého srdce ohněm, jeho plameny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

934. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. HODY V KOMÍNĚ. (Josef Merhaut)
  2. Znával jsem tebe v městě starobylém, (Hermor Lilia)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. BOUŘE. ( H. Uden)
  5. V SADĚ (Josef Holý)
  6. Radostí přetížen jak podepřený strom, (Božena Benešová)
  7. SMÍCH KVĚTNOVÉ PŘÍRODY (Antonín Sova)
  8. NEHYNOUCÍ OKAMŽIKY (Antonín Sova)
  9. báseň bez názvu (Louis Křikava)
  10. naposled (Stanislav Kostka Neumann)