NEHYNOUCÍ OKAMŽIKY

Antonín Sova

V zeleni známé té krajiny mne zavolá mnohý bílý dům, hřbitova voní maliny, uniklý povzdech mrtvým rtům. Potkáváš děti dávných svých druhů, vpijí se zraky snoubenců a na tom samém rozkvetlém luhu zas vyrůstá kvítí do věnců. A vše se tak pevně dívá na mne, má město tisícerý zrak, a já vše znám a všecko zná mne, až na ten vítr a na oblak tam nad poli a tam nad údolím, a titíž jsou lidé a ptactvo i brav, i město patří k těm cestám a polím, ten potok i stříbrný ten splav. A pozdravují mne sosny hor, skupiny lísek zlatorzivých, i světla v oknech až po obzor, ty pohledy očí mrtvých i živých, ba ruce vztažené z tolika míst, jsem ucítil, jak mi v pozdrav kynou, já doved' jsem z nitra věcí číst ty okamžiky, jež nezahynou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

818. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD ZASTÁVKAMI ŽIVOTA (Antonín Sova)
  2. Genesis (Stanislav Kostka Neumann)
  3. MNÍŠEK. (Antonín Klášterský)
  4. naposled (Stanislav Kostka Neumann)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. U DOBRÝCH LIDÍ (Antonín Sova)
  7. SMÍCH KVĚTNOVÉ PŘÍRODY (Antonín Sova)
  8. báseň bez názvu (Karel Leger)
  9. III. Narkosy. (Jiří Karásek)
  10. SONET HRADECKÝ. (Adolf Červinka)