III. Narkosy.

Jiří Karásek

Trav hořká zeleň zbledla v bělosť chorou, barevné květy uschly v tón jak ze skla... Po prudkých žárech slunce záře lesklá mdle prosvitá jak kryta vápna korou na nebi, které smytou modří plane. A těžký vzduch pln miasmů a puchu se třese v nudě ulic prázdných ruchu, v něž žár jak rudých pecí líně vane. Je mrtvo všude. Na okenních sklech, jež modře plají, v tvrdých záchvěvech much bzukot víří dlouze, rozechvěle. A omámen a mdlý a v narkosách na mozku oheň, na rtech hořký prach a tíhu, tíhu cítím v celém těle...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

81. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STROMY KVETOU... (Antonín Klášterský)
  2. báseň bez názvu (Karel Leger)
  3. SONET MELANCHOLICKÝ. (Karel Babánek)
  4. Slunce. (Antonín Sova)
  5. Hoch (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Krajina v modři. (Jiří Karásek)
  7. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Passáž deskriptivní. (Antonín Sova)
  9. VÝLET VE DVOU (Antonín Sova)
  10. V SADĚ (Josef Holý)