Slunce.

Antonín Sova

Poledne v městě... Slunce oranžové se v mlhu rozpijí... Je smutné, bledé a bez lesku a jaksi pohádkové, a velké, plní zlatem nebe šedé. Střechy se topí v strnulém tom svitu, tabule oken, dráty podél domů, pomníky černé, fasád řad a štítů, koruny zakouřených, mrtvých stromů. Má smutek barvy věcí ohořelých... Jak bytosť uvadlá a málo živá, do zlatě liliových září schvělých se nekonečností upjatě dívá, má pohled skamenělé zvědavosti a v mlhy rozpijí se naslouchavě... To hory kdesi vzdychly do věčnosti? Pláč kdesi v lidské rozpoutal se vřavě? –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

984. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRAJINA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. III. Narkosy. (Jiří Karásek)
  3. JITRO NA VENKOVĚ. (Eliška Krásnohorská)
  4. V zlatém dešti. (Jaroslav Vrchlický)
  5. STROMY KVETOU... (Antonín Klášterský)
  6. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Vesnice. (Emanuel z Čenkova)
  8. DÍVÁM SE OKNEM Z JIZBY. ZA JARNÍHO DEŠTĚ. (Karel Červinka)
  9. Mlhavé dny. (Emanuel z Čenkova)
  10. U HŘBITOVA. (Sigismund Bouška)