KRAJINA.

Jaroslav Vrchlický

Na prázdných polích dlouhé řady stromů se kloní s bezlistými haluzemi, vran zástup tmí se nad střechami domů, a s jejich křídel šero padá k zemi. Kraj obzoru se náhle rudě vznítil – plá oranžem, jenž pomalu se ztrácí. Snad zlatý hav to anděla, jenž chytil den v náruč svou a k nebi s ním se vrací.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

140. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slunce. (Antonín Sova)
  2. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  3. V zlatém dešti. (Jaroslav Vrchlický)
  4. báseň bez názvu (Karel Leger)
  5. Vesnice. (Emanuel z Čenkova)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. LES. (Antonín Sova)
  8. Nádražní vrabci. (Antonín Sova)
  9. DOSTAVENÍČKO V LESE. (Adolf Červinka)
  10. Sonet o západu slunce u Prateru. (Josef Svatopluk Machar)