Vesnice.

Emanuel z Čenkova

Kraj v rovině mne vábí přívětivý; v zahradách tmavých v slunci zrají slívy a hrušky zlaté, granát jablek rudý; tam vlídný statek, tam zas domek chudý a leckde oul pln hluku, šumu, ruchu, jak živá nit včel řada v modrém vzduchu. Toť klidný obraz naší české vísky! U zahrad z angreštů plot živý, nízký, na střechách stodol bují netřesk v mechu; tam od jara máj ještě teď se týčí... V kaluži sprahlé návsi husy křičí a dobytka řev duní v táhlém echu. Na večer posekané louky voní, dav kobylek a cvrčků chřestí, zvoní, a v jizbách čeleď modlívá se hlasně... Pak dívka v touze čeká na zahradě a sousedé před statky sedí v radě. – Daleko odtud město. Jak tu krásně!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

291. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  3. SNY – TMAVÉ VESNICE (Antonín Sova)
  4. OMLÁDLO VŠECKO. (Antonín Sova)
  5. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  6. TICHO V HORÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NA BOJIŠTI U SADOVÉ. (Josef Svatopluk Machar)
  9. NA KRAJI LESA. (Antonín Klášterský)
  10. V zlatém dešti. (Jaroslav Vrchlický)