Vesnice.

Emanuel z Čenkova

Vesnice.
Kraj v rovině mne vábí přívětivý; v zahradách tmavých v slunci zrají slívy a hrušky zlaté, granát jablek rudý; tam vlídný statek, tam zas domek chudý a leckde oul pln hluku, šumu, ruchu, jak živá nit včel řada v modrém vzduchu. Toť klidný obraz naší české vísky! U zahrad z angreštů plot živý, nízký, na střechách stodol bují netřesk v mechu; tam od jara máj ještě teď se týčí... V kaluži sprahlé návsi husy křičí a dobytka řev duní v táhlém echu. Na večer posekané louky voní, dav kobylek a cvrčků chřestí, zvoní, a v jizbách čeleď modlívá se hlasně... Pak dívka v touze čeká na zahradě a sousedé před statky sedí v radě. – Daleko odtud město. Jak tu krásně! 17