Zřícenina.

Emanuel z Čenkova

Zřícenina.
Ční na vrchu a hledí na okolí, v Iuk zeleň, na řeku a lány polí, půl věže, omšených pár kamenů; spár žalu do srdce ten pohled vtíná, jak smutně zírá na kraj zřícenina, chatrný pomník slavných kdysi dnů. Kraj celý v záři sluneční se topí, jsou žně; lid váže těžké, zralé snopy a polohlasně píseň k tomu zpívá... Tam výš, jak na tiché by stála stráži, věž zbortěná, v niž úpal plá a praží, ční... Na svůj český lid se v touze dívá. 22