Mezi lesy.

Emanuel z Čenkova

Mezi lesy.
Silnice dlouhá jak had v lesů moři se ztrácí lehce v modru daleka, kruh slunce nad ní žhavým zlatem hoří, vsi neuzříš, ni chodce člověka. Dvakráte za den poštu zrak tvůj shlédne, tu archu se starými hnědáky; vůz v barev nátěru již valně bledne, prach za ním krouží se jak oblaky. A stařec vozka v dětském rozhovoru je se svým oblíbeným hnědákem... Hle! Dým se vznáší v hloubi tmavých borů: snad cikáni dnes zabloudili sem... Bělásek letí vzduchem plným ticha, les dumá, šeptá cosi v modlení, chlad vane, pryskyřice voní, dýchá. – – Poštovská píseň v dáli teskně zní. 15