Šťastné zákoutí.

Šťastné zákoutí.
Ta ves tak ticha jako v době moru ve věčném vláknu jednotvárných dnů – jen když v ni tulák zbloudí, v svorném sboru ho vítá hlučná smečka hafanů. Jsou kolem černé lesy neobsáhlé a v údolí zas Iuka zelená, na kraji obzoru pak v řadě táhlé se pnou Alp hrdých lesklá temena. A v letní večer v zvonků jemném znění jdou pestrá stáda řvouce ke vsi blíž – když na západě v žhavém osvětlení jak ledné zámky plane sněhu říš... Tu novin zprávy ze světského ruchu, zvěsť válek, činů, které páše vrah, tak zřídka, pozdě dojdou k lidí sluchu, v nichž rozčilení nevznítí ni strach. 25 Vždyť budou-li kdy v říši děla hřmíti, sem nedozní ryk velké armády, ti lidé klidně jak dřív budou žíti, jak dřív tu budou zlaté západy. U krbu jenom oči pláčem rudé pohřeší hocha v chýži domova, jenž nevrátí se více v kraje chudé kdes ze smrtného deště olova... Ves ticha bude vždy jak v době moru dny, týdny, roky – věčné vlákno dnů, a když v ni tulák zbloudí, v hlučném sboru se ozve svorná smečka hafanů. 26