Špitál.

Emanuel z Čenkova

Špitál.
V té síni těžký vzduch v dnech mlžné zimy i dnes při žhavém letním úpalu; na ložích muži zívají rty mdlými neb zahaleni plášti šedavými se plíží chvějně šerem špitálu. Kdes z rukou slabých karty dopadají, dva dělníci v ně hrají na lůžku; dva starci vzpomínky si povídají a jiní teskně dlouhou chvíli mají tisknouce hlavu v režnou podušku... A venku slunce kruh pln záře, plesu nad domy stojí v jasném úpalu, jak z chmurných čtvrtí lákal by v dech lesů, kdes v chladu sednout na koberec vřesu, pryč z města – obrovského špitálu! 43