Kolovrátkář.

Emanuel z Čenkova

Kolovrátkář.
Vždy přijde denně v dusný dvůr a stmělý, když vzejde podvečerní hodina, a přehraje svých písní program celý, jenž arií tak smutnou počíná. V tom táhle vzdychavém a žalném zvuku čtu celou sudbu trpkou dumavě: stroj pákou urval mu kdys pravou ruku, když jat byl spánkem v noční únavě. Skříň hrací koupil mu pán milostivý, pak dostal povolení úřadu; tak se ženou se toulavě teď živí a zruší mi vždy klidnou náladu. Nedávno ze vsi přišlá služka zpívá na dlažbě vlhké šedých kamenů... Jeť pro ni útěchou ta píseň snivá ve rmutné řadě všedních, dlouhých dnů. 34