Měsíčná noc.

Měsíčná noc.
Kol kraj mlh šatem průhledným se stmívá a při hvězd kmitu žlutém padá mráz; tvá klenba jasná k šeré zemi splývá tak plna klidu, veleby a krás, měsíčná noci! Mdlou záři táhneš města ulicemi, proud její roníš v horskou šedou ves a šírými se chýlíš perutěmi nad řeky, moře, pole, Iuka, les, měsíčná noci. Nad chrámů kopulemi, domy hříchu, nad krčmami, z nichž písně divé zní, nad kláštery, kde mniši spí v cel tichu, ó kleneš stejně modro jezerní, měsíčná noci! 101 Ty splýváš nad sál hudbou ševelící, v němž hedváb šumí, vane růží dech, i nad hlinitou škarpou při silnici, kde tulák zmrzlý leží ve hadrech, měsíčná noci... Dnes duše láskou prohřátá i snivá zří v blahu čistění hvězd plné krás; leč jiná cítí jen, jak tělo rozechvívá tvůj oddech ledový, tvůj krutý mráz, měsíčná noci! 102