Cizí řeč.

Cizí řeč.
Tu z písní ženců v lánu sprahlých polí a ve vsi z každé chýže, ze stodoly, ach, zevšad, zevšad zní jen cizí řeč; můj sluch, ten nadarmo těm zvukům zvyká, vždyť zdá se mi, že každým slovem vniká v mé nitro ostrý meč! Kol kolem luka kvetou – jaká krása – dech lesů voní, skřivan v poli jásá a blíže k sobě láká mne hor lem... Leč mně je teskno jako za dnů zimy, když muži, ženy, děti hovoří mi tím cizím jazykem... Velebně zvony zvučí od kostela, je jitro nedělní a ves teď celá jde na mši; jak je pestrý děvčat zjev! – Však dobře cítím, ve hlaholu zvonů jak mísí se do varhan mocných tónů podivný cizí zpěv. 90 Za klidných večerů, vždy při klekání pasačky ženou stáda s horských strání, já rád je vídám zvolna domů jít; leč v jejich teskně táhlé, lkavé písni,písni cos pro mne neznámého vždy se tísní, jakýsi cizí cit... Můj bože, tesknotou se hruď mi svírá, mně cizí slovo na rtu brzo zmírázmírá, jak v hrdlo by mi vnikal ostrý meč a mezi cizím lidem, cizím zvukem jen cítím, že mi v srdci každým tlukem zní stále rodná řeč! 91