Na české hranici.

Emanuel z Čenkova

Na české hranici.
Na jihu Čech znám tichý, malý kout, jenž dřímá v lůně hor a věnci lesů; tam z duše chtějí písně vylétnout a jásat ve slavičím, sladkém plesu, být volny, nesepjaty jařmem pout. Však cos mi ladí duši do stesku, když zřím ten kostelíček vetchý, malý, jenž na stříšce má plno netřesku: tu vzpomenu, že v něm se modlívali osmahlí sedláci dřív po česku. 23