Chorobná láska.

Emanuel z Čenkova

Chorobná láska.
Měl z nocí divokých zrak mdlý a rudý a tajil zívání jsa v poutech nudy, vše zdálo se mu spánkem zakleto, když jel v kraj plný hor a mlh a chudý ni ruky nestisknuv vám, brunetto! Tam v choré duši stal se převrat náhlý: měl rád dům venkovský blíž silnice, kol do kola kraj sněžný, neobsáhlý, kde tichem zněl psů štěkot teskně táhlý neb kohoutů křik někde z vesnice... V ten blaha svit však brzo upír tmavý se zjevil mu, pláč chvěl jím usedavý kdes v lese, vše mu bylo prokleto – půl žití dal by za ruch městské vřavy a za stisk vaší ručky, brunetto! 72