Na horách.

Emanuel z Čenkova

Na horách.
Dnes bude letní večer vlažný, tichý, hvězd dálné světy vzplanou na nebi; zřím stíny z lesů vycházet jak mnichy, jdou údolím, jsou plny veleby a tratí se pak v páře mlhy šedé, jež nad krajem své lehké roucho přede. Teď země v chladu oddechne si ráda, pokrytá prachem, žárem vyprahlá; tam na svahu řvou teskně skotu stáda kol hocha, jenž si novou píseň skládá a jehož líc je hnědá, osmahlá. Již ticho... Jenom za černými lesy klekání zvoní v horské vísce kdesi. 24