Venuše.

Emanuel z Čenkova

Venuše.
Kdo z pěvců viděl lákavý zjev ženy, jejž dávné báje zovou Venuší, jíž formy těla bílé z lehké pěny na moři šírém byly vykouzleny v Zefyrů vlažných jarním ovzduší?... Nejkrasší ženu zřel jsem v noci divé – po cizích krajinách se toulaje – kdes v restauraci ruchem víru hřmivé, při hudbě smyčcové a skotačivé, ve městě Faiakův blíž Dunaje. A v myšlének svých tajném, skrytém světu jsem nazval moderní ji Venuší, jí valčík chvílemi zněl s kyprých retů, v dvou prstech držela si cigarettu a zrakem bloudila kol v ovzduší. 73