Slunce.

Antonín Sova

Slunce.
Poledne v městě... Slunce oranžové se v mlhu rozpijí..rozpijí... Je smutné, bledé a bez lesku a jaksi pohádkové, a velké, plní zlatem nebe šedé. Střechy se topí v strnulém tom svitu, tabule oken, dráty podél domů, pomníky černé, fasád řad a štítů, koruny zakouřených, mrtvých stromů. Má smutek barvy věcí ohořelých... Jak bytosť uvadlá a málo živá, do zlatě liliových září schvělých se nekonečností upjatě dívá, má pohled skamenělé zvědavosti a naslouchavě v mlhy rozpijí se... To hory kdesi vzdychly do věčnosti? Pláč kdesi v lidské rozpoutal se vřavě? – [22]

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Slunce. v knize Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)