My vzbouzeli jsme se zvolna za soumraku ještě Nad městy(Na)
a nad tichem vsí a nad lesy záplavy hasnoucích stínů(Na)
a stále průhlednějších zvolna se rozplývaly(Na)
My odcházejíce jsme vzbouzeli ulice hořkou písní(Na)
A nikdo se nepřišel loučit A nikdo nám nepožehnal(Na)
A nikdo nás nepolíbil ni netisknul horečné ruce(Na)
Nám smáli se rodní bratři i otcové zamlklí trpcí(Na)
než odešli pohněváni v ta místa kde otročili(Na)
Po krčmách a po chrámech po dílnách po tržištích všude(Na)
nás vláčeli dlouho v kletbách i modlitbách v pomluvách krutých(Na)
pak jména naše biřici vyvěšovali v branách(Na)
co škůdce vlastí a národů církví i dědičných králů(Na)
Nám hrozili starci šedí Hle proroci holobradí(Na)
Chtí vyvést prý člověčenstvo by pochopilo svou cenu(Na)
Chtí vyvést prý člověčenstvo Chtí dovésti ku pravdě všecky(Na)
Když pobořili nám chrámy jen umříti už nám zbývá(Na)
Oh kde je to zanícení dob starých A kde jsou ty lásky(Na)
A nadšení slavná ty staré kde upřímné zůstaly časy(Na)
Vše zneuctěno a v nesmírném Bábelu ztrácí se život(Na)
a za našich tichých pohřbů žně nadešly nepoctivcům(Na)
A matky ty lkaly Je krásný přec svět I dorostly pro vás dcery(Na)
a život již čeká růst rodit ve zvycích patriarchálních(Na)
se dožíti blahobytu k své slávě králů a církví(Na)
Pak v jedné rodinné hrobce poblíže sobě spáti(Na)
Tu přece jsme odcházeli Ó zastesklo se nám náhle(Na)
se starými zvyky se loučit A marné naděje matek(Na)
i otcův sny odmítnuté zastoupily nám cestu(Na)
by ještě nás lákaly nazpět ku krbům vysněným pro nás(Na)
I řekli jsme matkám Oh pozdravujte své dcery(Na)
a pozdravujte jich muže budoucí v patriarchálních zvycích(Na)
k své slávě a králů a církví kdož vlekou dál galejní koule(Na)
jež poddanskou ozdobou budou jejich rodinným hrobkám(Na)
A řekli jsme otcům Nuž s bohem bezděčně otročící(Na)
a nevědoucí však o síle svojí ni o svojí něze(Na)
v lžích dějinných otráveni a na břiše pokorně ležící(Na)
u koho jen tušíte sílu neb její moc živnou zlato(Na)
Jsme dychtivi odloučit se kde láká svoboda snění(Na)
a záhady myšlenek světlých rozsvíceny kde hoří(Na)
jich plameny zažehnout chceme všecky své žádosti velké(Na)
a bolestmi zúrodnit jdeme radosti člověčenstva(Na)
Tam odloučeni v těch končinách kde se zjevuje Pravda(Na)
a Přímost kde odvažuje každý skutek i křivdu(Na)
kde lstivými plazy se pohrdá bez vzdechů farisejských(Na)
tam ze všech končin se sejdem puzeni silou lásky(Na)
v šiku vytáhnem na staré světy kde tisíce hlupství(Na)
se skrývá v ctnostech lstí tisíc a tisíc násilností(Na)
a tisíce ukrutností spí v pouštích zoraných mělce(Na)
by nemohlo se ni žíti ni poctivě umírati(Na)
Tak v mnohém srdci kopím zabita svalí se nízkost(Na)
tak v mnohé duši se potopí loupežný úmyslů koráb(Na)
i falešné šachovnice státníků s proroky lidu(Na)
na hnojiště vrhnem kam patří neb o krev nelze již hráti(Na)
Ó matky otcové starci ó s bohem zděděné zvyky(Na)
nuž pozdravujte své dcery by vzpomněly bez výčitky(Na)
co vše to je proti radosti zadouti v polnice z rána(Na)
a soudruhy zříti jak řadí se v šiky s přímými čely(Na)
ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště
211. báseň z celkových 230
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
ZÁPAD TOUHY.
(Adolf Červinka)
-
XV. Podzimní lístek.
(Josef Svatopluk Machar)
-
In memoriam.
(Jaroslav Vrchlický)
-
Pojď, měsíci, již vystoupíme výše
( H. Uden)
-
Západy.
(Jaroslav Vrchlický)
-
REKVIEM
(Rudolf Medek)
-
Stín dávné doby.
(Viktor Dyk)
-
PODZIM DUŠE.
(Roman Hašek)
-
JAROSLAVU KVAPILOVI.
(Adolf Bohuslav Dostal)
-
HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY
(František Odvalil)