PÍSEŇ OPTIMISMU.

Antonín Sova

Žena, jež trpěla muka, musí se konečně smát... Ta, jež nás bila ruka, musí zas objímat. Města, jež nehostinná se zavřela před námi, po létech budou jiná, zkvetou sny, ženami... Na podzim žlutou a rudou barvou palouky snící pro milenky mít budou po věnci, po kytici... Ještě to ozvěnou šlehne ze srdcí vyhaslých. Znavené, sestárlé hlavy v dětinský vypuknou smích... Zamlklých domovů plíseň zavřeme na petlici. Revoluční pět píseň půjdeme na ulici. Odvyklí myšlence smělé i touze i zázraku, Krista my přivedem' v čele bídných a tuláků.

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

160. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. EVA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. JARO. (Josef Lukavský)
  3. HOVORY VÉCÍ (Antonín Sova)
  4. Poutnické. (Václav Antonín Crha)
  5. 5. Z jara nech tě světí, líbý chládku, (Jan Kollár)
  6. SOUSTRASŤ. (Emanuel z Čenkova)
  7. To jaro letos ani nepřichází, (Jan Neruda)
  8. V podkroví. (František Cajthaml-Liberté)
  9. VICHŘICE (Rudolf Illový)
  10. O naší babičce. (Rudolf Bort)