HOVORY VÉCÍ

Antonín Sova

V dnech slunečných se rozveselí dům, jenž smuten v nocích náměsíčníků; hovory mluviti dá mrtvým rtům vášnivců, snílků, melancholiků. Bdí stěny, vyschlá dřeva tají dech, praskají parkety, odprýskne strop. To všecko, zdá se, vědí o lidech z chvil nedávných a z dávných dob: snad které ženy oheň zjitřený tu býval štěstím krbu udušen, a který muž, jenž bral se odtud do světa, snil marný Don Quichotův sen.

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

202. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V podkroví. (František Cajthaml-Liberté)
  2. V předjarním ruchu (Antonín Sova)
  3. HOVOR DUŠÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. JARO. (Josef Lukavský)
  5. Starec. (Josef Wenzig)
  6. Vykoupeni. (František Táborský)
  7. PÍSEŇ OPTIMISMU. (Antonín Sova)
  8. DĚDOUŠKOVY POHÁDKY. (Jan Evangelista Nečas)
  9. VIII. Je prostřed podzimku: chlad, (Adolf Heyduk)
  10. KOUZELNÍKŮV SYN. (František Serafínský Procházka)