SLOKY O SPÁNKU

Antonín Sova

Jen kdybys ty, než usneš, dřív mne uspala, ty tmo, jež bdíš tak dlouho k ránu, aby div se stal, že tělo posílíš, by z hvězd a pramenů vál chlad, množící žhnoucí po všem hlad. Tak mlčí tma a živá přec jak bytost, jež spí u mých hlav. Jí květů mnohý prstenec, visící jako bílý splav neslyšně splývá, teče tmou až s oken na podušku mou. Co horkých slz v ní uspáno těch přebolených bolestí, co tíže ukolébáno již můžeš zase unésti – tma víčka jak ti přivírá, v nich opojný mák roztírá. A usneš; tma tě objímá, jak žena chová na loktech, rukama drží silnýma a v její splynuv dlouhý dech, otevřeš oči probuzen až do slunce, až v plný den.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

369. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VTEŘINY (Otokar Březina)
  2. ROZKVÉTAJÍCÍ. (František Taufer)
  3. V polibení. ( K. Egor)
  4. Motiv z Beethovena. (Otokar Březina)
  5. DRTIČI SKAL. (František Taufer)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. XLVIII. Andělu strážci! (Xaver Dvořák)
  8. Kazi (Rudolf Medek)
  9. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)