DRTIČI SKAL.

František Taufer

Když krokem te jsem po tvých březích kal(J6f) tvé vlny věč živote mne maly svou hrou(J7m) s neznámých vysočin tvůj jar proud se smekal(J6f) v hlubiny bytos vo zou vtékal(J6f) jak v dla kte žízni se ve snu otevrou(J7m) A proti vlnám tvým když k vrcholům jsem stoupal(J6f) bych oheň rtů svých ponořil v ledo prameny(J7m) hvězd obraz jiskři na dně se ti koupal(J6f) jak žha lekny roj tavic se houpal(J6f) na rozbouřených prsou tvých rozrytých kameny(J7m) Z tvých roklin propastných jsem trhal množství tva(J6f) v nichž nejrůznější podoby se divem sblížily(J7m) ukuty v rozmaru tvůrčího snu a žáru(J6f) kdy jako předpověď marnosti smrti zmaru(J6f) se blesky nespoutaných sil v tvém klí skřížily(J7m) Mně men darovals v podo živých kvě(J6f) a věnce rostlin drobounkých si zaklel v kameni(J7m) ztrnu útvary bez pohybu a letu(J6f) jsi nastlal v hlubinách by lůžko nových svě(J6f) se vynořilo v budoucnu na tvoje zname(J7m) Bytosti nesčet jsi nesl ve svém dechu(J6f) jich hlasy v sny šeptaly jak u cest stromo(J7m) když k výším stoupal jsem podrán jimi v spěchu(J6f) Však jejich choly dozněly hy v echu(J6f) Sbor pyš duchů v pohoří mi zazněl hromo(J7m) Chlad le vocích ce ostře šlehal(J6f) myšlenky bouří zroze mysly spíjely(J7m) a touhy lost hlubo žár mne zžehal(J6f) tu mnil jsem živote žes u nohou mi lehal(J6f) u pat mých všecky ly tvé se tiše svíjely(J7m) Však když jsem vystoupil na nejvyšší skály(J6f) nezná vichor lek tvých proti mně prudce dul(J7m) a těž prahory jak střely by je sklály(J6f) se v prachu řivém pode mnou otraly(J6f) v šíleném ohni vesmírném tys no tvar z nich kul(J7m) Zas no křivky drah zdobeny blesky tvými(J6f) v hlubo ši nade mnou se věč stáčely(J7m) a po nich stupy s rameny rozpiami(J6f) v rachotu tvého kladiva bez báz kráčely(J7m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

306. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TAJEMSTVÍ BOLESTI. (Otokar Březina)
  2. HOVOR SE SFINGOU (Stanislav Kostka Neumann)
  3. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  4. SLOKY O SPÁNKU (Antonín Sova)
  5. Kazi (Rudolf Medek)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. Rozkoše pěna vyráží na rty. (František Sís)
  8. SLZA (Arnošt Procházka)
  9. SÍMĚ BOLESTI. (Sigismund Bouška)
  10. SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (František Taufer)