ŽIVOT

Antonín Sova

Jsou hladové tvé první jarní dny, však oblohu máš, slunce, plno hvězd. Svět celý patří ti, je neklidný, je nebezpečný, nepřehledný jest. Nic nemáš celý dlouhý život svůj, pár stisků ruky, trochu úsměvů, a už je večer. Tu si řekneš: stůj. Je život u konce, je po zpěvu. A teprve když večer smráká se, máš úctu jakous, plný je tvůj stůl. I o tobě cos vědí po čase. byť; jsi už holá, oloupaná hůl. Je podzim smírný, nad zlato a krev stromoví stupni kovů vyzvání. Vždy, zuby útočný když ztratí lev, pak ořechy mu dají k louskání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

961. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POZNÁNÍ (Arnošt Procházka)
  2. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. zšedne-li celá obloha (Stanislav Kostka Neumann)
  4. ZÁPAD. (Karel Babánek)
  5. ZA ŠLÉPĚJÍ. (Josef Václav Sládek)
  6. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  7. PÍSEŇ NOCI 20. ŘÍJNA (Viktor Dyk)
  8. Motiv podzimní. (Bohdan Kaminský)
  9. PUSTNOUCÍ ZAHRADA (Antonín Sova)
  10. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)