V ČEKÁNÍ JARA

Antonín Sova

V zimě u večer na samotě smutnější za okny květiny jsou, okna když pláčou vločkami sněhu. Rovina sněžné je moře a na něm koráb, šerá vrána to zdvihá svých křídel plachty, odplouvá líně a už se nevrací. Osamělé srdce se krčí, tak skrčí jako před liškou v kurníku slípka; soumrakem slyšet šlápoty, slyšet, že připlíží se v tu noc. Tak umí najednou schvátit stesk, že jsi tak sám a sám a sám, myslíš na drahé teplo ženského hlasu, na rozsvětlené síně žvatláním kohokoli, na družné chvíle s kýmkoli, na vřavu města, na jaro života, na jaro života, které se probudí pod sněhem, že na ně myslíš a čekáš, teplem vlastním je probudíš. Květiny vzejdou tvých na zahradách, všecko když kvete pod oblohou, ženy v nejtišších duše promenádách v první vůni a květu.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

181. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večer v listopadu. (Alois Škampa)
  2. Zimní motiv. (Beneš Grünwald)
  3. Pod sněhem. (Josef Kuchař)
  4. Přadlena. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  5. VŘES. (Josef Václav Sládek)
  6. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jaro v zimě. (Alois Škampa)
  8. VAN OSTADE. (František Kvapil)
  9. LAPENÉ SRDCE (Antonín Sova)
  10. Sanice. (František Serafínský Procházka)