JÁCHYMOVSKÁ ELEGIE

Antonín Sova

Ticho je v lázni Z rána pod mraky den neživým jde městem(Na) mezi kopci po svahu dlouhém dvojstupem domů(Na) Náhle odvaha útok Přejasná fanfára slunce(Na) výšky září bystrý spád vody hučí a jiskří korytem(Na) Jak to hýří jak to žehne pod Keilbergem(Na) propaluje chlad větrného pozdního července(Na) jenž zimomřivě a líně dosud z mlh vstávat si zvykal(Na) vždy pod kopcem u hôtelu(Na) Oblaka v kožich zhalená svůj obnažují modravý úběl(Na) cítím je dosud v lázni jak mrazivě táhnou(Na) Ale teď jak slunce pálí ah jak žhne do nepohnuté vody(Na) v kabině bílé radiových lázní(Na) Na znak leže naslouchám kročejům nemocných Jedni zdrávi(Na) kdož připadají ti právě teď o srdci mluví a játrech(Na) o ledvinách o kloubech zduřených o dlouhých bezesných nocích(Na) o mučivých bolestech nervů Jiní jsou na pochodech(Na) kdes po kopcích příkrých a lesnatých svazích(Na) kde vášnivě houkají rány skal uranových(Na) jak řval by obr svou vroucí lásku do ticha lesních strží(Na) A ti tam posedají kdes v útulném sadu kavárny(Na) v zapadlých restauracích poblíž silnice(Na) Ti v sousedních městech z daleké dnešní chůze(Na) se dětinskou hrdinností dovedou zaradovat(Na) ba zdraví jich na půl je cestě(Na) A jak ležím naznak slyším pryžová kola vozíku(Na) pomalu se plížit po chodbách za kroky sluhy(Na) Pomáhají teď rakouské jakés Excellenci do chůze se rozkývat(Na) znám ten marcialní a přec matný a opatrný krok(Na) Teď nesou kohosi měkce až k ovrubě vany na nosítkách(Na) teď kdosi bolavým znetvořeným šlapadlem podupává kolem(Na) teď voják za vojákem o dvou berlích se skákavou mladou křepkostí(Na) předhonil patricijskou zádušnou stařenu(Na) vlekoucí svou žlutou otylost v smutečných černých šatech(Na) o holi na jehož držadle co prst to brilant prsten(Na) v průvodu mužatky komorné mlčením strnulé(Na) A tam hle u stolku v koutě stojí a srká perlící se vodu(Na) bledá náměsíčná dívka Významný blesk má v oku(Na) srdce plno plaché radosti z naděje jež chvílí tou se snad vrací(Na) Buď pozdraven mrzáčku vedený matkou Jak bolí chůze(Na) A jak tak bez hnutí ležím(Na) třicet minut lázně zdá se mi celou věčností(Na) Přemýšlím a naslouchám vzdálenému šumotu světa(Na) Jak expresní vlak by se hýbal(Na) To velvyslanectva vystěhovaná skládala intrikánské své vaky(Na) Dosud však nejsou dotkány osudy chlubících se říší(Na) Všecko jak na zítřek by již čekalo na výpočty(Na) kdy obchodní a kulturní vyjednávači(Na) se zahemží v popředí na jevišti bez nás proti nám(Na) aby se rozjeli a na lodě vsedli(Na) s poptávkami pseudodemokratickými a rozkazy(Na) po dovozu zboží po úrodě k stišení vyhladovělých žaludků(Na) po krmném dobytku zvlášť po hrncích Egyptských(Na) po bavlně a kožích kovech po šafránu(Na) po pepři kaviáru po ovoci jižním se vyhýčkaným zastesklo(Na) po silné knize nejnovější morálce(Na) po náboženství míru mravech ustálených(Na) po čistém prádle šatě obuvi pohodlí po jemné kultuře(Na) po haldě novin odpoledním zdravém spánku v spořádaných rodinách(Na) s kterými by sdílel se svět o všecka drobná přání(Na) Neb těšit jest se nám že ochráněno tak bude(Na) již naše drahé všecko(Na) A co tak ležím nehnutě naznak(Na) nevnímám již ničeho z toho co v tomto hnízdě se potácí(Na) ani prostranství před hôtelem si neuvědomuji(Na) ni povýšeného vídeňského panstva tak svrchovaného u karetních stolků(Na) ni politisujících židů s ženami nastrojenými z milionových zisků(Na) nenávistných a vševědoucích již prskají si tam vítězné šepty(Na) zdrcující nás nás Čechy nás Pražany(Na) ni nemocných krotce oddaných lenošné nirvaně(Na) Ale teď slunce jak oknem si na mne zamířilo(Na) zdá se mi zdá se mi(Na) jakobych s mužstvem s rodným mužstvem(Na) do této vojny vehnaným ležel kdes v parném dni daleko(Na) daleko opuštěn s opuštěnými v zákopech v poli(Na) kde neujdeme ničemu co na nás čeká(Na) kde v mužném očekávání ne bojechtiví ale vyhnáni v boj(Na) vyčkáváme na stráni holé s tlukoucím srdcem(Na) co nad námi napřed vzadu na pravo na levo(Na) houkají hvízdají syčivě blíží se praskají střely(Na) co povelem náhlým vyburcováni(Na) zdviháme se raněni snad kde odkud z krvavé louže(Na) s poslední silou se ženeme útokem s napřaženým bodlem(Na) vždy proti své vůli určeni osudem(Na) posloužit nepřátelům k pobíjení svých vlastních bratří(Na) v šílenství posledních zvěrstev(Na) za řevu zhrdání i děsu valícího se množství(Na) jedněch proti druhým(Na) až hrdlo praská oči vylézají z důlků(Na) jedni tak mladí druzí mužni abychom ó peklo(Na) oh je to možno možno tak mužni tak mládi(Na) a přec umřít(Na) za tohleto Rakousko nestoudnou děvku Pruska(Na) za tohleto panstvo vídeňské pošklebné povýšence(Na) za tyhlety císaře nás vraždící(Na) za tuto šlechtu toto kněžstvo tyto peněžní žoky(Na) jím od věků věkův sloužící(Na) a na vše české a na Prahu od věků věkův(Na) jedy své vyplivující(Na) A vše to co zdálo se mi na hodinách kabiny(Na) když třicet se došouralo minut(Na) v pevném přesvědčení se probouzím(Na) že srazí je spravedlivá ruka osudu s výše(Na) do nejhlubšího propadliště dějů(Na) vidím to v procitnutí(Na) za muka staletá za tolik hrůz tolik loupeží tolik zhrdání(Na) je od věků vědomě vraždící(Na)

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

320. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÍDEŇ. (Josef Svatopluk Machar)
  2. WATERLOO. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Michal Szwejcer. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VE VÍDNI, 12. ZÁŘÍ 1683. (Josef Svatopluk Machar)
  5. 21. LEDNA 1793. (František Leubner)
  6. TEMNÁ JÍZDA (Stanislav Kostka Neumann)
  7. FRANCESCO FARNIENTE (František Gellner)
  8. Nálada. (Viktor Dyk)
  9. SVOBODA. (Josef Svatopluk Machar)
  10. HLEDÁNI BOHA (Antonín Sova)