Sloky.

Antonín Sova

Sloky.
Svou duší procházím, ten proměnlivý obzor její, spí šedý nad ní dým a ohně hoří znaveněji. Jdou roků přívaly, jak povodně se duší řítí, kde stromy bývaly, teď písku pláně slídou svítí. Běd přípřeže tu jdou kolejí v dálku vyšlapanou, – já vrátný dnem i tmou je pouštím srdce černou branou. [120]

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Sloky. v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)