Sloky.

Antonín Sova

Svou duší procházím, ten proměnlivý obzor její, spí šedý nad ní dým a ohně hoří znaveněji. Jdou roků přívaly, jak povodně se duší řítí, kde stromy bývaly, teď písku pláně slídou svítí. Běd přípřeže tu jdou kolejí v dálku vyšlapanou, – já vrátný dnem i tmou je pouštím srdce černou branou.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

860. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU Z MNÍŠKU NA SKALKU. (Emanuel Čenkov)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. II. Suchopar pravdy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  6. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  7. DOMOV (Božena Benešová)
  8. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Podzimní ohně v poli. (Antonín Sova)
  10. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)