II. Suchopar pravdy.

Jaroslav Vrchlický

Koneč Stíny jsou již za mnou(J4f) šer mi stromy řídnou též(J4m) a hříčkou přelu všech klamnou(J4f) víc nejsem v dálce sen a lež(J4m) Tak poutník sal v duše hloubi(J4f) a vyle v trávu kles(J4m) kde s oblaky se obzor snou(J4f) již daleko jest za ním les(J4m) Jak čer přelud sto za ním(J4f) dál každým krokem uni(J4m) a chodec k jeho skráním(J4f) se sa světlo přimy(J4m) I pozdravuje slunce skvou(J4f) jak jeho tepla proud(J4m) Však nezří hned žár jeho žhou(J4f) že travu spálil v še troud(J4m) A já chimer tady ne(J4f) Kde zlověst je ptá skřek(J4m) Ve žlu trávy zašus(J4f) roj cvrčí lučních kobylek(J4m) Též di Flory ne tady(J4f) a jako nataže dlaň(J4m) nalevo vpravo kam zří všady(J4f) se táhne v obzor dlou pláň(J4m) A jak jde le slunce (J4f) a jako směch cyni(J4m) hlas kobylek a cvrč v dáli(J4f) jde za ním v hlasném povyku(J4m) Kol sa metelice hluchá(J4f) a sa změť jen žlutých trav(J4m) a vřesoviš prsť jen suchá(J4f) jest bo ze ce háv(J4m) Když od nohou cos zableskne se(J4f) to tvr štěrk jen v slunci plá(J4m) Zrak unaven se k výši vznese(J4f) modř je v bí ře mdlá(J4m) se nad vším klene bez soucitu(J4f) nad sebou sama znuna(J4m) v tom písku a trav zžehlých třpytu(J4f) i kro zmí ozvěna(J4m) Zdroj nezaper se tu v mechu(J4f) a k němu neschý se pták(J4m) jdeš dál a le bez oddechu(J4f) jen za tím sluncem hroužíš zrak(J4m) A toto s výše par(J4f) chodec Ono pravdou jest(J4m) Tož za ním třeba jednotvár(J4f) se motal sple úzkých cest(J4m) Kde tr nezachvěje třtinou(J4f) a nezčeří tvar žlutých klín(J4m) nad vlhkých hvoz klenbu stinnou(J4f) pláň tato chá větší spleen(J4m) Kraj vol v dál se rozprostí(J4f) zde možno přec se rozpřáhnout(J4m) proč stej poušť jen zevšad (J4f) a v krok zní chřest mu starých pout(J4m) Zří vše zná vše jde jis pev(J4f) to světlo chtěl přec v lese tam(J4m) Vždy jedno v duši hněv(J4f) že tam jak tady kráčí sám(J4m)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

411. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sloky. (Antonín Sova)
  2. Noc. (Antonín Klášterský)
  3. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  4. LI. Netušeně (Adolf Heyduk)
  5. Črta z výletu. (Alois Škampa)
  6. Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím, (Josef Holý)
  7. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  8. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  9. Večer po žních. (Antonín Klášterský)
  10. Cestou. (Antonín Sova)