Refugium.

Antonín Sova

Ten život příšerný! Stále má důkazy: marno! ještě jsem nepřestal věřit... on chechtal se: marno... Myšlénky... pohádky... Večer... kdes cvrčkové v jílu zdlouhavých serenád ztrhanou zpívají píseň... Všude ta nelidská prázdnota... Prokletý život! Nenašed v přírodě, nenašed v člověku, zoufám: příroda despota, – despota člověk, – Bůh despot! O plač ty morálko! Nejsem již radosti schopen!... Paprskem slunečním podrážděn nad lidskou špínou, s dravci i s babami zavírám příměří krotké. Od živých odvrácen, k hrobům se obracím zděšen, šíleně zatouživ po těch, jež nazval bych bratry.

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

136. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  2. JURAJDA. (František Táborský)
  3. Památce Baarově. (Antonín Klášterský)
  4. ÚVODEM (Jiří Mahen)
  5. HARFA. (Jan Červenka)
  6. PÍSNIČKY. (Jan Psohlavý)
  7. Kresby starého kancionálu. (František Leubner)
  8. PODZIMNÍ MELODIE. (Josef Svatopluk Machar)
  9. IX. Boží soud. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Na Trhanově. (Herma Pilbauerová)