Ballada o Radosti.

Antonín Sova

Krb můj je dnes vyhřátý, zdi sluncem svítí a vůní tajemných nadešly chvíle... Pojď, veselý Cizinče, ty plavovlasý, Tvé oči jsou jasné jak jarních hájů. Pojď, lehká Tvá chůze, Tvůj smích je mi hudbou. Tvůj hovor jak klasy když vyzrálé šumí. – A z kterých končin a v kterou dobu, za jakou jdeš touhou, to tajemství Tvoje. V ráz srdce mé zotvíral, v něm rozžehl svícny, květ rozstřiknul rudý po neklidných koutech. Se všemi Sny tančil do noci, do dne, je roztesknil všecky divokou touhou. Je zulíbal všecky, je zkolébal v loktech, jich vášnivé výkřiky na ňadrech ztlumil... Pak po jeho odchodu tak dlouho, tak dlouho vše svítilo v jiskrách a plakalo touhou.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

614. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RAPSÓDIE (Jaroslav Vrchlický)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. Pokrytec. (Milan Fučík)
  4. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  5. Utrpení touhy. (Antonín Sova)
  6. ANNY (František Zavřel)
  7. PŮLNOC. (Karel Toman)
  8. CO CHCEŠ MI ŘÍCI... (Otokar Březina)
  9. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  10. VLTAVA. (Rudolf Medek)