Píseň.

Antonín Sova

Píseň.
Ženy, jež jste líbaly mne, kam jste odešly, veselé ženy? Smích váš jak déšť perel kanul tmou jizby rozechvěný. Krok váš se vzdálil, zahradami v uvadlé trávě to kvílí a svistí, snů kouzelnými záhadami v šumícím listí... Té nejkrásnější a nejlíbeznější jež zůstane u mne, že bolesť mou tuší, dám paláce k nebi se vzpínající, dám království ve své duši, Ta smí se procházet na pobřeží mých chmurných moří, a bude mne hýčkat a bude mi zpívat a bude mne volat a vše svou naplní zoří..zoří... [156]