Jarní hallucinace.

Antonín Sova

Jsem v parku... Hudba víří, a růží dech se šíří; v přívalu pánů dam, rád promenady mám. Níž město beze hnutí spí v měkkých tonech žluti, a zeleň odevšad svůj vrhá stín a chlad. Hle, lehký list se třese se snětí v tichém plese, a motýl modravý se snáší do trávy. Ta stromů zeleň svěží a šedý basin v mřeží, trysk vod, jenž bije v sluch, vše v jasný vtkáno vzduch. Jdeš sám... Cos šlehne hrudí, dny ztracené se budí, na známých krajů řad si počneš vzpomínat. A jak by láska stará se rozpomněla z jara, prst lehký klepe v ráz na rámě naše zas. Však to se nám jen zdálo... Co zbylo? Málo, málo. To vzpomínky mdlý dech vál kolem na křídlech...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

189. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Hostýně. (František Táborský)
  2. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  3. None (Antonín Sova)
  4. CESTOU K BÁSNÍKOVĚ VILE. (Antonín Klášterský)
  5. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  6. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Stromy v městě. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  9. HRADČANY V MLZE. (Antonín Klášterský)
  10. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)