Ballada.

Antonín Sova

Pod hlavou podušku z atlasu spočívá přísně a němě, květy má vpleteny do vlasu, víčka jsou přimknuta jemně. Paprsky oknem se prodraly na čisté čelo a skráně, oči jak černá noc zaplály, a zas se přivřely maně. Celou noc leží tak, celý den v opojném, zimničném chvění, bílý prst v listy je zabořen, odkud již potěchy není. Výkřiky divné a zmatené z dopisů k uchu jí vanou, a v srdce bolestí schvácené výčitky horoucí kanou!... Z dopisů vůně jde horských cest, kudy vždy chodili spolu, hučení lesů a vadnoucí klest šumí v křik jejího bolu... Šílený valčíku takt a vír, obrazů zmatená vřava;... – ó, jak se v podušek jemný pýr zarývá krásná ta hlava! Nehnut jak sfinga blíž used’ pes, netuší drama to celé, – v rakvi že ponesou ještě dnes, jenž ji tak líbával vřele!...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1470. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL. (František Taufer)
  2. TICHÁ NOC. (Josef Rosenzweig-Moir)
  3. Bílé objetí. (František Sís)
  4. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. NOC. (Karel Babánek)
  6. V ROZTOUŽENÍ. (Zikmund Winter)
  7. LETNÍ SLUNOVRAT (Rudolf Medek)
  8. Nocturno. (František Taufer)
  9. SLZA (Arnošt Procházka)
  10. METAMORFOSA. (Otakar Theer)