BALLADA O JESENI VÁŠNĚ.

Antonín Sova

BALLADA O JESENI VÁŠNĚ.
Park zapadlý je, poraněný západu krví, steskem ženy, jež pod lentiškem hřešívala... Milenci odešli už s létem i s opadalým, bujným květem, ti, divoce jež milovala... Teď, zrak-li vábí, spíše studí... A hoří-li, jen soucit budí. Jak Vášni možno jeseň žíti?... Na prosincových stromech bělí se luny paprsk chladně smělý, na žlutých trávách, zvadlé síti... Milenců stopy dosud vedou tou travou vyprahlou a hnědou až pod lentišek starým sadem... 20 Mrouc vášní zamyšlena stojí... Vzpomínkou žal se nevyhojí... Čpí louky vlhce zimním chladem... 21

Kniha Lyrika lásky a života (1907)
Autor Antonín Sova

Další vydání

BALLADA O JESENI VÁŠNĚ. v knize Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)