BALLADA O JESENI VÁŠNĚ.

Antonín Sova

Park zapadlý je, poraněný západu krví, steskem ženy, jež pod lentiškem hřešívala... Milenci odešli už s létem i s opadalým, bujným květem, ti, divoce jež milovala... Teď, zrak-li vábí, spíše studí... A hoří-li, jen soucit budí. Jak Vášni možno jeseň žíti?... Na prosincových stromech bělí se luny paprsk chladně smělý, na žlutých trávách, zvadlé síti... Milenců stopy dosud vedou tou travou vyprahlou a hnědou až pod lentišek starým sadem... Mrouc vášní zamyšlena stojí... Vzpomínkou žal se nevyhojí... Čpí louky vlhce zimním chladem...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

72. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzimní hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  2. JESEŇ. (Karel Babánek)
  3. Usouzeno. (Adolf Heyduk)
  4. V posledním květnu. ( K. Egor)
  5. 3. V záhoně poslední rozkvetla růže, (Karel Babánek)
  6. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  7. MRTVÉ STROMY. (Emanuel Čenkov)
  8. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  10. Sluň se! (Adolf Heyduk)